15. Přehled historických událostí na kartách

1 BODOVÁNÍ ASIE

Zatímco Evropa byla cílem studené války, Asie byla jejím bojištěm. Od čínské občanské války až do války v Koreji, Vietnamu a Afghánistánu byla Asie místem, kde studená válka nejvíce gradovala. Z tohoto důvodu představuje Asie druhý nejvýznamnější region pro bodování.

2 BODOVÁNÍ EVROPA

Někteří historikové považují boje v rámci studené války, které stály milióny životů a nespočet miliard dolarů a zasáhly celý svět, za zápas o budoucnost Německa. Ačkoli tento pohled může být příliš zjednodušený, pravdou je, že Evropa vždy hrála z hlediska strategie významnou roli a zůstávala v popředí zájmů. Porážka v Evropě by rozhodně znamenala porážku ve studené válce.

3 BODOVÁNÍ BLÍZKÝ VÝCHOD

V roce 1946 Truman vyhrožoval vysláním válečných lodí do Středomoří, aby tím donutil Sověty stáhnout své vojáky z Íránu. Tím začala studená válka na Blízkém východě. Protože tento region poskytoval západním ekonomikám jejich životadárnou tekutinu – ropu, SSSR měl neodolatelný důvod k vměšování. Americká podpora Izraele otevřela SSSR dveře do arabského světa, čehož Sovětský svaz opakovaně využíval.

4 SKRČIT SE A PŘIKRÝT

(1950) Kongres USA přijal zákon O federální civilní obraně jako reakci na první sovětský jaderný test v roce 1949. „Skrčit se a přikrýt“ patří pravděpodobně mezi nejvýznamnější opatření civilní obrany, která zvýšila povědomí lidí o nukleárním útoku. Ironií je, že právě instruktážní filmy zvýšily pravděpodobnost vypuknutí nukleární války tím, že tento konflikt dostaly do povědomí široké veřejnosti, a ta je začala považovat za vůbec „myslitelné“.

5 PĚTILETKA (1946-1950)

Od počátku 20. let se SSSR stal posedlým centrálním plánováním ekonomiky a průmyslového rozvoje. Během své historie realizoval SSSR celkem dvanáct plánů. Zatímco ekonomové se nemohou zcela shodnout, obecně se má za to, že tyto plány způsobily sovětské ekonomice více škody než užitku.

6 ČÍNSKÁ KARTA

Čínská lidová republika hrála během studené války klíčovou roli. Zatímco vliv Číny byl velmi omezen na její asijské satelity, země byla důležitá pro křehkou rovnováhu sil, která se vytvářela v poválečném světě. Zpočátku byla Čína spojencem SSSR, v pozdějších fázích studené války se stala protiváhou vlivu SSSR v Asii.

7 SOCIALISTICKÉ VLÁDY

(1947) Počínaje koncem druhé světové války, byly USA konfrontovány s narůstajícím levicovým hnutím v jejich sféře vlivu. To byl případ především Itálie za De Gasperiho vlády, která byla rozhádána také v důsledku podílu komunistů a socialistů na moci. CIA spustila proti těmto hnutím rozsáhlou propagandu. Předmětem obav se pak v šedesátých letech staly také socialistické vlády ve Francii a levé křídlo labouristické strany ve Velké Británii.

8 FIDEL

(1959) Poté, co Castro sesadil zkorumpovaného Batistu a dostal se k moci, byly Spojené státy rozčarovány skutečností, že na Kubě rozpoutal marxistickou revoluci. USA se několikrát pokusily Castra sesadit nebo zavraždit. Pokusy vyvrcholily katastrofální invazí v Zátoce sviní. Komunistická Kuba pak podporovala také marxistické režimy v Angole a Etiopii.

9 KONFLIKT V INDOČÍNĚ

(1946) Ho Či Min zkoušel opakovaně získat Trumanovu administrativu pro myšlenku nezávislosti. Jeho dopisy však zůstaly bez odpovědi. Francouzská vláda, podporovaná USA a Velkou Británií, se pokusila obnovit své kolonie v Indočíně. Pokus byl však odsouzen k neúspěchu a vedl ke katastrofě u Dien Bien Phu.

10 BLOKÁDA

(1948-1949) Sověti se pokusili zvýšit tlak na západní spojence, aby v jejich zónách nevzniklo nezávislé „západní“ Německo. Prvním takovým tlakem byla blokáda Západního Berlína. Velká Británie a USA reagovaly na blokádu berlínským vzdušným mostem, který se nejvíce projevil při tzv. „Velikonoční přehlídce“, kdy v Berlíně přistávala nákladní letadla každou minutu.

11 KOREJSKÁ VÁLKA

(1950-1953) Korejská válka začala invazí severokorejských vojsk přes 38. rovnoběžku a stala se první válkou schválenou OSN. Celkem 15 národů s USA a Jižní Koreou se pokoušelo svými vojsky ubránit nezávislost Jižní Koreje. MacArthurovo tažení k řece Amnokkang (čínsky Ja-lu) vyprovokovalo čínskou reakci, která vrátila válku do počátečního stavu na 38. rovnoběžku.

12 RUMUNSKÁ ABDIKACE

(1947) Král Michal I., prozápadní monarcha, byl pod pohrůžkou násilí donucen k abdikaci a Rumunsko bylo vyhlášeno lidově demokratickou republikou. Po smrti prvního komunistického vůdce Gheorghiu-Deje vládl Rumunsku Nicolae Ceauşescu, následující hned po Stalinovi v krutosti k vlastnímu národu.

13 ARABSKO-IZRAELSKÁ VÁLKA

(1948-1949, 1956, 1967, 1968-1970, 1973, 1982) Stát Izrael prakticky vznikl z války. Po skončení britského mandátu byl Izrael vtažen do konfliktu s arabskými sousedy. Izrael zvítězil ve všech válkách kromě invaze do Libanonu v roce 1982, ze které nakonec ustoupil. Arabové téměř uspěli díky překvapivému útoku v Jomkippurské válce, ale úspěch se nakonec také nedostavil. Jelikož supervelmoci intervenovaly tak často na obou stranách, konečné vítězství nebo porážka závisela na schopnostech samotných arabských nebo izraelských vojsk.

14 RVHP

(1949-1991) Rada vzájemné hospodářské pomoci byla založena pro sovětské satelity ve východní Evropě jako reakce na lákadlo v podobě Marshallova plánu. Ačkoli měla v počátcích volnější organizaci a byla ovládána Sověty, RVHP nakonec splnila svou roli liberalizace obchodu a racionalizace průmyslu ve východním bloku.

15 NÁSIR

(1954-1970) Gamal Abdel Násir, jedna z nejvýraznějších postav panarabského hnutí, se dostal k moci vojenským převratem. V průběhu studené války se snažil držet linie nezávislosti. Provokoval západní vlády přijímáním sovětské pomoci a znárodněním soukromého majetku. Nejkřiklavějším příkladem je Suezský průplav. Egypt se pod jeho vládou projevoval jako sovětský satelit a hrál roli ruského prostředníka v průběhu opakujících se válek s Izraelem. Násir zemřel v úřadě po 18 letech vlády, rozčarován útoky různých domácích a zahraničních nepřátel.

16 VZNIK VARŠAVSKÉ SMLOUVY

(1955) Varšavská smlouva, vojenská aliance pod ruskou dominancí, vznikla jako reakce na založení NATO, které bylo vnímáno jako západní agrese. Sdružovala všechny státy východní Evropy kromě Jugoslávie. Spojovala celou alianci jak po stránce taktické, tak i po stránce výzbroje, a to dle sovětského modelu. V roce 1968 pakt opustila Albánie.

17 DE GAULLE V ČELE FRANCIE

(1958 – 1969) Role zakladatele francouzské Páté republiky De Gaulla v průběhu studené války je vnímána skrze optiku jeho druhého prezidentství. Ačkoli byl stále spojencem Západu, pokusil se definovat Francii jako nezávislý hlas v mezích západního tábora. Vyvinul vlastní jaderné prostředky, vystoupil ze společných velících struktur NATO a kritizoval americkou politiku ve Vietnamu. Zároveň se snažil rozšířit obchodní a kulturní styky se sovětským blokem. Na mezinárodním poli usiloval o návrat Francie mezi světové velmoci.

18 ZAJATÍ NACISTIČTÍ VĚDCI

(1945-1973) Pod kódovým označením „projekt Paperclip“ se Spojené státy, vítěz II. světové války, snažily skrytě získat bývalé nacistické vědce pro práci na vlastních výzkumných projektech. Na Západě mezi tyto snahy patřila i ochrana vědců před vyšetřováním za válečné zločiny. Nejznámějším případem je Werner von Braun, který je považován za otce amerického raketového programu. Stalin byl údajně zahanben, že se Sovětům nepodařilo získat tyto mozky jako první.

19 TRUMANOVA DOKTRÍNA

(1947) Před společným zasedáním Kongresu prezident Truman představil svou novou doktrínu - období intenzivních intervencí ve prospěch států s liberální ekonomikou a liberálními politickými institucemi. Truman prohlásil: „Věřím, že USA musejí podporovat svobodné lidi, kteří se brání pokusům o podrobení ozbrojenou menšinou nebo jsou vystaveni vnějším tlakům“. Impulsem k Trumanově doktríně byla rezignace Velké Británie na svou tradiční velmocenskou pozici na Blízkém východě. Okamžitým efektem doktríny byl masivní přísun vojenské a ekonomické pomoci Řecku a Turecku.

20 OLYMPIJSKÉ HRY

(1948, 1952, 1956, 1960, 1964, 1968, 1972, 1976, 1980, 1984, 1988) Sport často sloužil jako ventil napětí mezi supervelmocemi a žádné klání nebylo tak napjaté jako na Olympijských hrách. Olympiády představovaly zkoušku, který systém je schopen lépe zabezpečit překonávání fyzických možností člověka. To dobře zapadalo do komunistické ideologie „nového komunistického člověka“. Hry často odrážely globální politickou situaci, což byl případ teroristického útoku v Mnichově. Olympiády se také staly politickým nástrojem jako například bojkot olympiády v Moskvě Spojenými státy v roce 1980 a sovětský bojkot her v Los Angeles v roce 1984.

21 NATO

(1949) Druhá část strategie USA při rekonstrukci Evropy - Severoatlantická aliance (NATO) - se stala synonymem odporu západu proti SSSR. Nádherně to vystihuje často opakovaná zásada vysvětlující smysl existence NATO: „NATO bylo vytvořeno, aby drželo Sověty mimo, Američany uvnitř a Němce dole.“.

22 NEZÁVISLÍ RUDÍ

(1948) Kominforma (Informační byro komunistických a dělnických stran) vyloučila Jugoslávii, jelikož Tito odmítal plnit přání Moskvy. Po nástupu Chruščova k moci v SSSR, Albánie sledovala podobnou linii jako Jugoslávie. Také Ceauşeskovo Rumunsko, setrvávající uvnitř sovětských struktur, testovalo trpělivost Moskvy občasnými záchvěvy nezávislosti a nacionalismu.

23 MARSHALLŮV PLÁN*

(1947) 5. června představil ministr zahraničí USA George C. Marshall plán na rekonstrukci celé Evropy. V důsledku sovětského tlaku se východoevropské státy na tomto plánu nepodílely. Nicméně pro 16 národů západní Evropy akceptace Marshallova plánu znamenala první krok na cestě k obnově a konečnému vítězství ve studené válce.

24 INDICKO-PÁKISTÁNSKÁ VÁLKA

(1947-1948, 1965, 1971) Od okamžiku, kdy Indie získala nezávislost na Velké Británii, byl muslimský a hinduistický prvek této bývalé kolonie v konfliktu. Pákistán býval v těchto konfliktech tradičně na straně poražených, nicméně spoléhal na americkou a čínskou pomoc a snažil se udržet svou vojenskou důvěryhodnost proti daleko silnější indické obraně.

25 DOKTRÍNA ZADRŽOVÁNÍ KOMUNISMU

(1947) Termín vytvořený diplomatem a znalcem Sovětského svazu Georgem Kennanem se v průběhu počáteční fáze války stal základním kamenem americké politiky proti SSSR. Brzy byl aplikován v Trumanově doktríně a znamenal „zadržování“ komunismu, aby se nerozšířil z území, kde již byl přítomen.

26 VZNIK CIA

(1947) Ve snaze ukončit hašteření mezi zpravodajskými službami, které mařilo činnost tajných služeb USA v průběhu II. světové války, vytvořil prezident Truman první americkou nezávislou agenturu zajišťující jak analýzu informací, tak tajné operace. Čtyřicetiletá hra na kočku a myš se sovětským protějškem KGB je opředena mnoha legendami a je jedním z charakteristických znaků studené války.

27 PAKT VZÁJEMNÉ OBRANY USA-JAPONSKO

(1951) Spojené státy 8. září v tichosti roztáhly svůj jaderný deštník také nad svým bývalým rivalem v Pacifiku. Tím také uklidnily sousední státy, které se obávaly znovuvyzbrojení Japonska hlásícího se na světové scéně opět o slovo. Jako protislužbu Japonsko zastřešovalo americkou přítomnost v Asii. V obou válkách, ve Vietnamu a Koreji, se Japonsko stalo skutečně nepotopitelnou letadlovou lodí. Navíc americká závislost na japonských výrobcích v průběhu následujících konfliktů velmi pomohla ekonomickému zotavení Japonska a zvýšení jeho ekonomické síly.

28 SUEZSKÁ KRIZE

(1956) Suezská krize, která uvedla spojence do rozpaků, ukončila všechny pochybnosti, zda je starý systém imperiálních mocností mrtev. Násirovo znárodnění Suezského průplavu ohrozilo Izrael, Francii a Velkou Británii, proto se tyto státy spikly a chtěly změnit egyptskou politiku pomocí bajonetů. Neodhadly však Eisenhowerovo rozčilení z neoznámené akce. Přes vojenský úspěch musely všechny tři velmoci pod americkým tlakem ustoupit.

29 NEPOKOJE VE VÝCHODNÍ EVROPĚ

(1956 – 1989) Členové Varšavské smlouvy se často snažili uvolnit otěže, které svírala Moskva. Nejviditelnějším příkladem byl Nagyeho pokus o opuštění Varšavské smlouvy a československé Pražské jaro 1968. Od sovětských idejí se však vzdálili příliš a proto výsledek mohl být devastující. Sovětské tanky se tak staly obecným symbolem sovětského odhodlání udržet východní Evropu, pokud to bude nutné, i pomocí neskrývaného útlaku.

30 DEKOLONIZACE

(1947 – 1979) Je těžké přesně datovat dekolonizační proces. Tato vybraná data představují dva největší dekolonizační úspěchy. V pohasínající záři britského impéria Británie v roce 1947 splnila svůj slib a Indie získala nezávislost. Druhým významným mezníkem jsou první všeobecné volby v Rhodesii, které však vedly k peklu apartheidu.

31 RUDÉ NEBEZPEČÍ/ČISTKY

(1945 – 1989) Politika „rudého nebezpečí“ dosáhla svého vrcholu v době působení senátora Josepha McCarthyho a jeho Sněmovního výboru pro neamerickou činnost. Byla podporována obavou, že „nepřátelé jsou mezi námi“. Na sovětské straně byly čistky pravidelnou součástí mocenských změn v Kremlu. Opravdovým mistrem čistek byl však Stalin. V době jeho smrti v roce 1953 bylo 12 miliónů lidí uvězněno v pracovních táborech.

32 INTERVENCE OSN

(1947 –?) OSN většinou nebyla schopna v průběhu studné války ovlivňovat boje mezi supervelmocemi z důvodu jejich práva veta v Radě bezpečnosti. Příležitostně se však Spojené národy stávaly hlasem světového veřejného mínění a mohly zprostředkovat řešení konfliktů v oblasti třetího světa. Představovaly rovněž kulisy, ve kterých došlo k řadě proslavených situací: sovětská stávka v době korejské války, proslov „My vás pohřbíme“ a samozřejmě kubánská raketové krize se známým výrokem: „Nečekejte na překlad, pane Zorine!“.

33 DESTALINIZACE

(1956) V průběhu XX. sjezdu komunistické strany Nikita Chruščov otevřeně napadl Stalinovo vedení Sovětského svazu. Toto prohlášení bylo vnímáno uvnitř Sovětského svazu i v zahraničí jako začátek nové éry. Tato očekávání však především pro nagyovské Maďarsko skončila krveprolitím. Chruščov neměl v plánu liberalizovat sovětskou dominanci ve východní Evropě, přestože se pokoušel odstranit kult osobnosti charakteristický pro sovětské vlády.

34 ZÁKAZ JADERNÝCH ZKOUŠEK

(1963 –?) První smlouva o zákazu zkoušek jaderných zbraní má svůj původ v procesu snižování napětí, který následoval po kubánské raketové krizi. Zákaz zahrnoval také zkoušky ve vzduchu, pod vodou a ve vesmíru. Mezinárodní tlak na takový zákaz byl znát od 50. let, kdy se objevily vědecké důkazy o vážném poškození životního prostředí vlivem dřívějších nadzemních testů jaderných zbraní. Podzemní zkoušky zůstaly nadále povoleny, nicméně všechny formy „mírových jaderných explozí“ byly zakázány. Režim nešíření jaderných zbraní se zpřísnil.

35 FORMÓZSKÁ REZOLUCE

(1955) Jako reakci na“ztrátu Číny“ dal Kongres Spojených států prezidentu Eisenhowerovi neomezenou pravomoc bránit Taiwan (po formální stránce známý jako Čínská republika na Taiwanu) vojenskou silou. Rozhodnutí přišlo v okamžiku, kdy Spojené státy čelily tlaku Čínské lidové republiky v Indočíně a na Korejském poloostrově. Taiwan se účinně skryl pod americký jaderný deštník a rovnováha sil v Taiwanské úžině se stala pro Spojené státy otázkou strategického významu.

36 LOKÁLNÍ VÁLKA

(1947 –?) Lze ji také charakterizovat jako konflikt o malé intenzitě. Lokální konflikty měly tendenci vypuknout v reakci na místní situaci buď uvnitř státu nebo mezi státy. Vzhledem k délce trvání nebo v důsledku zásahu ze strany supervelmoci hrozilo, že by lokální střet mohl přerůst v konflikt supervelmocí. Příkladem je občanská válka v Mozambiku a válka mezi Etiopií a Somálskem.

37 BODOVÁNÍ STŘEDNÍ AMERIKA

Střední Amerika a Karibik jsou tradičně označovány jako americký „dvorek“ nebo „rybník“. S příchodem Fidela Castra v roce 1959 nemohli však Američané považovat svůj vliv v tomto regionu za samozřejmý. Na komunistický vliv v této oblasti USA reagovaly přímou vojenskou intervencí do Dominikánské republiky (1965) a Grenady (1983). Ke konci studené války se Nikaragua, Salvador a Honduras staly frontovou linií v zápase obou supervelmocí.

38 BODOVÁNÍ JIHOVÝCHODNÍ ASIE

Proces dekolonizace v jihovýchodní Asii je provázán s rivalitou supervelmocí, a to obzvláště smrtícím způsobem. Počínaje britským protipovstaleckým bojem v Malajsii, přes americkou válku ve Vietnamu a Kambodži, až po čínsko-vietnamskou válku v roce 1979, přitahovala jihovýchodní Asie pozornost Američanů tak jako žádný jiný region. Nicméně po americkém potupném ústupu z oblasti přestal tento region hrát ústřední roli v politice studené války.

39 ZÁVODY VE ZBROJENÍ

(1947 – 1989) Závody ve zbrojení mezi Sovětským svazem a USA probíhaly v průběhu celé studené války. Existuje mnoho důkazů o tom, že Sovětský svaz zkolaboval, protože nebyl schopen udržet krok v jejich závěrečné fázi podnícené Ronaldem Reaganem. Zbrojení se týkalo jak jaderných, tak konvenčních zbraní. Často byla mezi oběma druhy zbraní vzájemná souvislost. Na počátku studené války se Spojené státy (které se po II. světové válce rychle demobilizovaly) musely podle doktríny „masivní odvety“ spoléhat na své jaderné zbraně, kterými kompenzovaly sovětskou převahu v konvenčních zbraních. Poté, co Sověti vyvinuli své vlastní jaderné zbraně, obě mocnosti přešly na systém „pružné odvety“. Základem jaderné strategie v pozdější fázi byla koncepce vzájemného zničení. Proto se přímé konvenční střetnutí stalo nepravděpodobným. Rozvoj konvenčních zbraní měl však svá vlastní pravidla. Západ využíval při vývoji výkonnějších zbraní technologickou převahu, aby mohl konkurovat obrovskému množství konvenčních zbraní, které mohla vyprodukovat centrálně řízená sovětská ekonomika.

40 KUBÁNSKÁ RAKETOVÁ KRIZE

(1962) Pouhá zmínka o této události vyvolává strach z nukleárního holocaustu, ke kterému téměř došlo. Po 14 dní to v říjnu 1968 vypadalo, že přímému střetu mezi oběma supervelmocemi nic nezabrání. Důvodem bylo rozmístění balistických raket kratšího (MRBM) a středního (IRBM) doletu na Kubě. Aby J. F. Kennedy zamezil dalšímu rozmístění ofenzívních zbraní na Kubě, vyhlásil námořní blokádu Kuby. Napětí vyvrcholilo sestřelením špionážního letadla U-2 ve vzdušném prostoru Kuby. Chruščov požadoval po USA stažení raket z Turecka výměnou za stažení sovětských raket z Kuby. Nakonec byl Chruščov nucen spokojit se pouze se slibem USA, že nezaútočí na Kubu, a soukromou dohodou řešící raketové základny NATO v Turecku.

41 JADERNÉ PONORKY

(1955) Spojené státy spustily na vodu svou první jadernou ponorku. To vedlo k okamžitému zastarání protiponorkových zbraní, které byly vyvinuty v průběhu II. světové války. Admirál Hyman Rickover měl dohlížet na vybudování nového jaderného loďstva a vytvořit tak třetí, zdánlivě nezranitelné, rameno americké jaderné triády. Nakonec však následovali jejich příkladu i Sověti.

42 BAŽINA

(1964 – 1975) Nelze přesně určit, kdy americká účast ve Vietnamu přestala být podporou antikomunistického protipovstaleckého boje a stala se bažinou, ze které je těžké vybřednout. Počátečním bodem amerického angažmá mohla být debata v Kongresu vyvolaná incidentem v Tonkinském zálivu. Při ohlédnutí zpět je zřejmé, že Spojené státy zmátla skutečná podstata konfliktu, v kterém měly bojovat. Boje ve Vietnamu byly v podstatě válkou za národní nezávislost – zápasem, který začal před stoletími proti čínské nadvládě, potom proti francouzské, japonské a nakonec proti Spojeným státům. Zatímco americká vláda možná nikdy nepochopila, že se dostala do role zahraničního utlačovatele, vietnamský odpor tím nijak neslábl. Jako většina koloniálních válek se i tato stala kalkulací nákladů. Americké zájmy nestály jednoduše za tu cenu v národní morálce, vojenské síle a ekonomických zdrojích, jakou vítězství ve Vietnamu vyžadovalo. Ponížení supervelmoci je však dlouhodobý proces, a nejinak tomu bylo i ve Vietnamu.

43 ROZHOVORY SALT

(1969, 1972) První rozhovory a následná Smlouva o omezení strategických zbraní (SALT) byla iniciována Johnsonovou a dokončena Nixonovou administrativou spolu s generálním tajemníkem Brežněvem. Smlouva v podstatě stanovila početní limity pro jednotlivé druhy jaderných zbraní a zakázala obranné systémy, které narušovaly rovnováhu systému vzájemného zastrašování. Úspěch této smlouvy vedl k iniciování druhého kola rozhovorů - SALT II. Diplomatické tahanice okolo této smlouvy začaly za prezidenta Nixona a byly ukončeny za asistence prezidenta Cartera a generálního tajemníka Brežněva v roce 1979. Smlouva SALT definovala jednoznačné limity pro nové typy jaderných zbraní a zakazovala mobilní mezikontinentální balistické rakety (ICBMs). Kvůli sovětské invazi do Afghánistánu nebyla smlouva nikdy ratifikována. President Reagan tvrdil, že Sověti nedodržují podmínky smlouvy SALT II a od smlouvy v roce 1986 odstoupil.

44 PAST NA MEDVĚDA

(1979 – 1992) V době svého příliš vysokého sebevědomí se SSSR vrátil ke starým vzorcům mocenské politiky a začal se znovu vměšovat do záležitostí Afghánistánu. Byla to klíčová země ve „velké hře“ rivality mezi viktoriánskou Anglií a Sověty pokládajícími Afghánistán za svou přirozenou sféru vlivu. Když však sovětské jednotky přímo zasáhly do mocenského zápasu a sesadily stávajícího prezidenta, SSSR překvapila reakce světového veřejného mínění. Po bolestné porážce ve Vietnamu od zdánlivě druhořadých sil se Reaganova administrativa snažila, aby se Afghánistán stal stejnou noční můrou. Během desetiletí Spojené státy utratily přes 2 miliardy dolarů na podporu islámského odporu a mudžáhedinů v Afghánistánu.

45 SUMMIT

(1959, 1961, 1972, 1973, 1974, 1979, 1985, 1986, 1987, 1988, 1989) Summity mezi vůdci supervelmocí se staly hlavním nástrojem veřejné diplomacie v období mezi vrcholnou a pozdní fází studené války. Úspěch byl měřen z hlediska množství projednaných bodů programu, podepsaných smluv a tím, kdo byl na koho tvrdší. Tak jako v mezinárodním boxerském zápase sledovaly neutrální země zápas zpoza postranní čáry a pokoušely se odhadnout, která ze supervelmocí má převahu. Prakticky všechny významné dohody o kontrole zbrojení byly buď iniciovány nebo uzavřeny na summitech. V tomto smyslu představovaly summity důležitý nástroj pro odhad vzájemných záměrů, aby se studená válka nestala válkou horkou.

46 JAK JSEM SE NAUČIL NEDĚLAT SI STAROSTI

(1964) Jakmile se veřejnost začala smiřovat s realitou nukleárního holocaustu, převládl fatalistický názor, že definitivní střet je nevyhnutelný. Tato nová nálada byla zachycena v přelomové černé komedii Dr. Divnoláska. Tento přístup však nebyl nijak výjimečný. Podobné nálady o nevyhnutelném osudu lidstva najdete v různých literárních dílech, které v této době vznikly. Atmosféra ve společnosti dala vzniknout celému žánru science fiction - novelám ze světa po nukleárním holocaustu, ve kterém žijí jaderní mutanti mezi nejasnými zbytky současné civilizace. Je ironií, že pesimismus, který se objevuje v těchto dílech, mohl přispět k tomu, aby jaderná válka byla považována vůbec za „myslitelnou“.

47 JUNTA

(1945 –?) Ve španělštině slovo junta znamená „dohromady“. V kontextu studené války to zpravidla znamenalo, že pravicová vojenská klika postupovala společně za účelem svržení stávající vlády a jejího nahrazení vojenskou diktaturou. Junty byly po celé období v Latinské Americe tak běžné, že se staly téměř folklorem. Často získaly tiché požehnání americké vlády, která tím chtěla kontrolovat levicové elementy ve Střední a Jižní Americe. Proslulé jsou junty s vojenskou diktaturou, které vládly Argentině od roku 1976 do 1983 a Guatemale od 1954 do 1984.

48 KUCHYŇSKÉ ROZHOVORY

(1959) V době zvyšujícího se napětí, které následovalo po úspěšném vypuštění Sputniku, se viceprezident Richard Nixon rozhodl pro misi dobré vůle do Moskvy. Mezi Nixonem a Nikitou Chruščovem proběhla tehdy místy žertovná, jindy ostrá veřejná výměna názorů známá jako „kuchyňské rozhovory“, a to podle mimořádně ostré výměny názorů před americkým modelem vystavené domácí elektrické kuchyně značky GE. Nixon podpořil své domácí ambice zdánlivým šťouchnutím do Chruščovova hrudníku, což mělo zvýšit jeho domácí protikomunistický kredit.

49 ZÁVIDÍME RAKETY

(1984) Termín dr. Heleny Caldicottové odráží hlavní feministický kritický názor, že studená válka byla řízena mužským egem se silným freudovským podvědomím. Pokud bychom zkoumali terminologii „hluboké penetrace“ a „několikanásobného průniku“, musíme si položit otázku, zda náhodou neměla pravdu. Caldicottová později založila organizaci „Physicians for Social Responsibility“ (Lékaři za sociální odpovědnost). Její kniha se stala jedním z pojítek protijaderného hnutí.

50 „MY VÁS POHŘBÍME“

(1956) Pravděpodobně nejznámější replika celé studené války. Sovětský předseda vlády Nikita Chruščov pronesl tento nesmrtelný citát ve svém projevu k západním velvyslancům na recepci v Moskvě. Těmito slovy Chruščov ohlásil období, v jehož průběhu chtěl poznat slabiny Západu a příležitosti pro svůj blok. Příkladem zmiňované expanzivní politiky se stala Berlínská krize.

51 BREŽNĚVOVA DOKTRÍNA

(1968) Tato doktrína, kterou davu polských dělníků představil osobně sám Brežněv, se stala, de facto, politikou Sovětského svazu v průběhu Pražského jara. Zejména stávající socialistické země nemohly opustit nastoupenou cestu socialismu ani přijmout pozici neutrality. Doktrína přispěla k chybnému sovětskému odhadu reakce světa na invazi do Afghánistánu. Sověti se dívali na invazi jako na pouhé uplatnění této „pochopitelné“ doktríny.

52 ROZPAD PORTUGALSKÉ KOLONIÁLNÍ ŘÍŠE

(1974) Portugalsko bylo poslední evropskou mocností, která opustila své hlavní koloniální pozice v Africe. Když Portugalsko vstupovalo do NATO, ovládala jej ještě diktatura Antonia Salazara, který předpokládal, že koloniální vlastnictví může zajistit Portugalsku místo ve společenství národů. Nicméně potlačení nacionalistického povstání přineslo kritiku jak ze strany nedávno osamostatněných států, tak ze strany spojenců v NATO. Nakonec se Portugalsko, vedené novou demokratickou vládou, zřeklo svých nároků. Nedlouho poté vypukla občanská válka v bývalých portugalských koloniích Angole a Mozambiku, které se staly se hlavními ohnisky napětí v Africe.

53 NEPOKOJE V JAR

(1964 – 1994) Rasistická menšinová vláda Jihoafrické republiky byla napadána Africkým národním kongresem za sovětské a kubánské asistence ze základen v Tanzanii a Zambii a dalších státech tzv. první linie. Období mírového odporu oficiálně skončilo masakrem v Sharpeville a Lanze. JAR se následně pokoušela destabilizovat své sousedy. Vláda apartheidu odmítla ukončit okupaci Namibie a podporovala síly UNITA v sousední Angole a FRELIMO v Mozambiku. Nicméně zvyšující se černošská populace, stále silnější černošské odbory a nakonec i nátlak ze západu přivedly Jihoafrickoku republiku do defenzívy. Přestože se Reaganova administrativa držela politiky „konstruktivního zapojení“, apartheid stále zůstává doma i v zahraničí kontroverzní záležitostí. V konečném důsledku pád východního bloku vedl k nevyhnutelnému - P. W. Botha byl nucen propustit vězněného Nelsona Mandelu.

54 ALLENDE*

(1970 – 1973) Lékař Salvador Allende byl zvolen v lidovém hlasování v Chile vůdcem první socialistické vlády. Allende velmi rychle zestátnil produkci mědi - největší chilské exportní komodity. Jelikož většinovými vlastníky těchto dolů byly dvě americké společnosti: Kennecott a Anakonda, vztahy s USA se ocitly na bodu mrazu a CIA v roce 1970 podpořila pokus o převrat. Neúspěšně. Nicméně Západ zavedl tvrdé ekonomické sankce a Allendeho režim začal mít ve druhém a třetím roce problémy. V roce 1973 vojáci vedeni Augustem Pinochetem sesadili Allendeho krvavým útokem na prezidentský palác. Allende si sám vzal život.

55 WILLY BRANDT

(1969) Horlivý socialista a v mládí odpůrce nacistické strany Willy Brandt získal v roce 1969 pro západoněmeckou sociálně demokratickou stranu kancléřské křeslo. Jako kancléř přistupoval k vazbám východzápad stejně pragmaticky jako kdysi, když byl starostou Západního Berlína. Za Willyho Brandta Západní Německo normalizovalo vztahy se Sovětským svazem, Polskem a Československem (tzv. „Ostpolitik“, tedy východní politika). I když Brandt neopustil myšlenku znovusjednocení Německa, uznal nedotknutelnost existujících hranic a nadále usiloval o normalizaci vztahů s Východním Německem. Nakonec jeho vláda padla v důsledku domácího špionážního skandálu.

56 MUSLIMSKÁ REVOLUCE

(1979) Jelikož sekulární arabské a muslimské státy Blízkého východu stále více propadaly korupci, represím a nekompetentnosti, začaly se dostávat ke slovu radikální formy islámu. Muslimské bratrstvo, založené v Egyptě, se v této zemi a v Sýrii pokoušelo svrhnout sekulární režimy, což vedlo k dalšímu kolu represí a vzniku autoritativních vlád. Podobná situace se odehrávala v Íránu vedeném Mohammadem Reza Šáh Pahlavím. Šáh, dlouhodobý místní spojenec USA a obecně Západu, byl svržen lidovým povstáním vedeným protizápadním Ajatoláhem Chomejním. Tím vznikla ve světě první novodobá teokratická vláda. Íránští muláhové využili zbytek 20. století k pokusům o vývoz své revoluce do dalších šíitských komunit.

57 SMLOUVA ABM

(1972) Cílem smlouvy o omezení systémů antibalistických raket bylo upevnit systém „vzájemně zaručeného zničení“ jako základu strategické rovnováhy. Smlouva ABM omezovala možnosti obou supervelmocí bránit se před jaderným útokem. Teoreticky se první preventivní úder, který měl vyřadit obranné prvky, stal neúčinným. Oba státy měly povoleno bránit obranným raketovým systémem buď své hlavní město nebo jedno raketové silo mezikontinentálních balistických střel (ICBM). Sověti rozmístili tento systém okolo Moskvy. USA svůj systém rozmístěný v Grand Forks v Severní Dakotě nakonec opustily.

58 KULTURNÍ REVOLUCE

(1966 – 1977) Kulturní revoluce primárně představuje vnitřní boj o moc v rámci Čínské lidové republiky. Tato revoluce měla však dopad i na mezinárodní úrovni. Mao Ce-tung se cítil čím dál více vytlačován umírněnou skupinou uvnitř Čínské komunistické strany, a proto vyzval k obnovení ideologické čistoty a přípravě nových revolucionářů. V důsledku následných čistek, veřejných odsouzení a vytvoření Rudých gard se Čína ocitla na pokraji občanské války. Tato situace také vedla k prohloubení roztržky mezi Čínou a Sovětským svazem. Sblížení mezi ČLR a Spojenými státy však s ohledem na anarchii a izolaci nebylo možné. Po nástupu Nixona do úřadu byla propast mezi oběma národy větší než kdy předtím.

59 KVĚTINOVÉ DĚTI*

(1965 – 1970) Termín „Flower Power“(síla květin - v češtině spíše „květinové děti“), prosazovaný básníkem Allenem Ginsbergem, se stal symbolem hnutí za nenásilí a mír v šedesátých letech. Jedním ze znaků hnutí bylo umisťování sedmikrásek do hlavní zbraní a protiválečné heslo „Make love not war“ (miluj a neválči). Květinové děti představují rovněž celospolečenskou rozpolcenost v důsledku zkušeností s nasazením amerických vojenských jednotek ve Vietnamu.

60 INCIDENT U-2

(1960) Počínaje rokem 1955 zahájily Spojené státy špionážní pozorovací lety nad Sovětským svazem ve výškách mimo dostřel sovětských protiletadlových zbraní. Přesto v květnu 1960 sovětská raketa Sam II sestřelila v sovětském vzdušném prostoru letadlo Garyho Powerse. Sověti se zmocnili nejen letadla a vybavení, ale zajali i pilota. Incident vzbudil velké rozpaky, jelikož Eisenhowerova administrativa zpočátku tvrdila, že žádné takové mise neprovádí. Úspěšné sestřelení U-2 velmi ochladilo vztahy mezi supervelmocemi a Sovětský svaz tuto skutečnost využil v rámci propagandy.

61 OPEC

(1960) Tuto organizaci založily země produkujícími ropu, aby získaly větší kontrolu nad cenou ropy a nad státními příjmy. OPEC se stal institucí ovládající dvě třetiny světových zásob ropy a zhruba polovinu světové produkce ropy. Založení organizace OPEC představovalo velkou ránu pro západní ropné giganty jako Exxon a British Petroleum, které kontrolovaly světový trh s ropou. OPEC sdružuje i státy mimo Blízký východ jako je Venezuela, Indonésie a Nigérie, nicméně dominantní vliv v něm mají právě státy Blízkého východu. OPEC svým vlivem zasahoval také do politických krizí. Nejznámější je zákaz dovozu ropy do západních zemí, které podporovaly Izrael během Jomkipurské války. Následkem toho stoupla cena ropy o 400% a Západ byl nucen zavést přídělový systém.

62 „OSAMĚLÝ STŘELEC“

(1963) Během volební kampaně v Dallasu ve státě Texas zastřelil Lee Harvey Oswaldem prezidenta Johna F. Kennedyho. Dvě komise, Warrenova komise a Vyšetřovací komise sněmovny reprezentantů, měly odlišný názor na to, zda Oswald jednal sám, či nikoli. V každém případě země po smrti prezidenta zpanikařila a začaly se šířit konspirační teorie od mafie a kubánské vlády přes KGB až po CIA. Ve Spojených státech tato událost znamenala začátek řetězce politických atentátů na významné osobnosti jako např. na dr. Martina Luthera Kinga a Roberta Kennedyho (bratra zavražděného prezidenta a demokratického kandidáta na prezidenta). Tyto bezohledné vraždy otřásly americkou sebedůvěrou a přispěly k rozčarování během vietnamské éry.

63 ZADNÍ VOJ V KOLONIÍCH

(1946 – 1988) Studená válka probíhala v kontextu rozvíjejícího se mezinárodního systému. Multipolární systém mnohonárodnostních říší ze světa vymizel a byl nahrazen bipolárním systémem, ve kterém dominovaly kontinentální národní státy. Jelikož většina koloniálních velmocí patřila nyní k západnímu táboru, mělo protikoloniální hnutí sklony k silnému protizápadnímu naladění. Nicméně cesta k nezávislosti nebyla ani jednotná, ani stejně úspěšná. Některé dlouhé ústupové boje, které svedly koloniální mocnosti, buď prodloužily jejich působení nebo zachovaly kvazi-koloniální vztahy se státy, které získaly svou nezávislost. Jako příklad tohoto prvku post-koloniální praxe slouží britská intervence do Malajsie (1948), francouzský odpor vůči alžírské nezávislosti (1954) a nesmlouvavý postup Jihoafrické republiky vůči Namibii (1966).

64 NAVRÁCENÍ PANAMSKÉHO PRŮPLAVU

(1970) Rozhodnutí Carterovy administrativy vrátit Panamský průplav Panamě bylo americkou pravicí ostře kritizováno, zatímco Latinská Amerika toto rozhodnutí rozhodně přivítala. Kanál představoval pro americké loďstvo v průběhu I. i II. světové války životně důležitou strategickou cestu. Nicméně od dob korejské války šířka kanálu nestačila k proplutí moderním válečným lodím. Tím se snížila hodnota kanálu pro americkou armádu, zatímco jeho propagandistická hodnota, jakožto reliktu amerického imperialismu, se stále zvyšovala. Carter si uvědomil, že nejlepším politickým řešením bude postupné navrácení kanálu.

65 DOHODY Z CAMP DAVIDU

(1978) Po přestávce v mírovém procesu na Blízkém východě vyvolané v roce 1976 prezidentskými volbami se prezident Carter po nástupu do úřadu vrhl na tento úkol s novou silou. Carter svými osobními intervencemi dokázal definitivně ukončit Jomkipurskou válku a zcela změnit dynamiku vývoje na Blízkém východě. Izrael a Egypt normalizovaly své vztahy a byl přijat rámec nastolení míru na Blízkém východě. Díky tomu bylo později možné uzavřít mírovou smlouvu v Oslo a jordánsko-izraelskou mírovou dohodu. Navíc Carter zajistil úplnou změnu orientace Egypta. Zatímco za Nássira byl Egypt semeništěm protizápadních nálad, nyní se stal jedním z nejvýznamnějších spojenců v této oblasti. Sadat draze zaplatil za svou účast na dohodách - v roce 1981 byl zavražděn islámskými radikály.

66 LOUTKOVÉ VLÁDY

(1949 –?) Nejedná se o pojem používaný pouze v souvislosti se studenou válkou. Jako loutkové vlády jsou označovány vlády, které se drží u moci díky podpoře Sovětského svazu nebo Spojených států. Tento posměšný termín vždy používali odpůrci státu k podkopání jeho legitimity. Termín mohli použít jak Sověti, tak Američané k označení všech blízkých spojenců. Nejvíce je však tato koncepce pochopitelná v souvislosti s Diemovým Jižním Vietnamem a Mariamovou vládou v Etiopii.

67 PRODEJ OBILÍ SOVĚTŮM

(1973 –1980, 1981 –?) Nepříznivé klimatické podmínky a velká neúroda přiměly v roce 1973 prezidenta Nixona k povolení rozsáhlého prodeje obilí Sovětskému svazu. Ačkoli tím utrpěla ruská hrdost, pomohlo to ke zlepšení vztahů mezi oběma supervelmocemi. Navíc tento krok podnítil domácí lobby usilující o zvýšení tlaku na další uvolňování hospodářských vztahů mezi oběma zeměmi. V roce 1980 prezident Carter pozastavil tento program jako odvetu za sovětskou invazi do Afghánistánu. Dodávky byly obnoveny o rok později za vlády prezidenta Reagana. Vyvrcholením bylo uzavření smlouvy, ve které se Sověti zavázali odkoupit 9 milionů tun amerického obilí ročně.

68 JAN PAVEL II. ZVOLEN PAPEŽEM

(1978) Jan Pavel II. byl prvním neitalským papežem od 16. století. Zároveň představoval omlazení katolického vlivu na světové scéně. Spojené státy poprvé ve své historii uznaly papežství. Protože papež pocházel z komunistického Polska, představoval pro polské vedení obrovský problém. Kritika nového papeže by pobouřila veřejnost a jeho přijetí se zase neslučovalo s komunistickou doktrínou. Jan Pavel II. byl navíc horlivým odpůrcem komunismu. Volba Jana Pavla II. znamenala bod zlomu ve vývoji vnitřní politiky Polska, jehož vyvrcholením byl vznik hnutí Solidarita. Michail Gorbačov poznamenal, že k pádu železné opony by bez Jana Pavla II. nedošlo.

69 LATINSKOAMERICKÉ ESKADRY SMRTI

(1960 – 1989) Jak levicové, tak pravicové vlády podporovaly v průběhu studené války reakční režimy, které neváhaly použít nepřiměřenou sílu k potlačení hrozeb pro své vlády. I když to byla záležitost především pravicových vlád v Latinské Americe, i levicové vlády dokázaly zasáhnout s překvapivou brutalitou. Salvador, Guatemala a Kolumbie jsou otřesnými příklady státem podporovaného zabíjení. Guatemalský prezident Osorio ve svém skandálním prohlášení řekl: „Jestliže je k zajištění míru nezbytné změnit celou zem na hřbitov, bez váhání tak učiním.“

70 ZALOŽENÍ OAS

(1948, 1967) Organizace amerických států (OAS) byla založena za účelem podpory demokracie na západní polokouli. Občas se také stala užitečným nástrojem k prosazování vlivu USA v této oblasti. OAS zajistila USA legitimitu k provádění akcí na mezinárodním poli jako například v průběhu kubánské raketové krize nebo při invazi USA do Grenady. V roce 1967 byla v Buenos Aires do charty OAS přidána podpora obchodu a hospodářského rozvoje. Při revizi charty vzniklo Valné shromáždění ve Washington D.C. a tím byly zajištěny trvalé diplomatické kontakty států OAS.

71 NIXON HRAJE ČÍNSKOU KARTU

(1972) Nixon usiloval o summit s Mao Ce-tungem, protože si uvědomoval, že normalizace vztahů s Čínou je klíčová pro stažení Američanů z Jižního Vietnamu. Nixon pověřil Henryho Kissingera tajným vyjednáváním s čínským ministrem zahraničí Chou En-laiem a k přípravě půdy pro setkání. Nixon vydělal na zhoršujících se čínskosovětských vztazích a provedl pravděpodobně největší diplomatický převrat studené války. Šanghajské komuniké, které následovalo po summitu, se vyhýbalo některým základním sporům mezi oběma zeměmi včetně Taiwanu a Vietnamu. Nicméně bylo jasné, že Sovětský svaz již dále nemůže spoléhat na čínskou podporu v místních konfliktech. Nixon si představoval, že se vztahy mezi oběma zeměmi rychle normalizují, nicméně aféra Watergate tyto plány zhatila. Nakonec bylo na Jimmym Carterovi, aby diplomatické vztahy mezi oběma zeměmi obnovil v plném rozsahu.

72 SADAT VYHÁNÍ SOVĚTY

(1972) Anwar Sadat se nejdříve podílel na protikoloniálních aktivitách proti Brity podporované egyptské monarchii. Za vlády Násira se stal viceprezidentem a po nástupu do funkce prezidenta zdědil zhoršující se vztahy se SSSR. Sověti odmítli egyptské požadavky na zvýšení ekonomické a vojenské pomoci, protože se Sadat pokoušel udržet pozice v obou táborech. V reakci na odmítnutí Sadat vyhnal 5000 sovětských vojenských poradců a 15000 členů personálu vzdušných sil z Egypta. Poté, co USA vyjednaly mír na Blízkém východě po válce v roce 1973, Sadat došel k závěru, že je třeba navázat bližší vztahy s Washingtonem.

73 KYVADLOVÁ DIPLOMACIE

(1973) Charakteristickým znakem kyvadlové diplomacie, kterou proslul ministr zahraničí Henry Kissinger, byly osobní kontakty využívající rozvoj dopravy a komunikačních technologií. Nejznámějším případem je vyjednání příměří mezi Izraelem a Egyptem během výbušné situace po Jomkipurské válce. Kissinger osobně zprostředkoval diskuse mezi Egyptem a Izraelem, získal tím rozhodující roli při vyjednávání a minimalizoval sovětský vliv na průběh jednání. Kissinger podobně postupoval v případě jednání o normalizaci vztahů mezi Spojenými státy a Čínskou lidovou republikou.

74 HLAS AMERIKY

(1947) Tuto rozhlasovou stanici založila v roce 1942 Válečná informační kancelář. Hlas Ameriky (Voice of America neboli VOA) zpočátku vysílal do nacisty okupované Evropy. V roce 1947 se úkol změnil a začalo se vysílat do Sovětského svazu. Hlas Ameriky se stal jednou z nejvýznamnějších rozhlasových stanic s mezinárodním vysíláním a značnou měrou kompenzoval státem kontrolované veřejné sdělovací prostředky v zemích východního bloku. Spolu s rádiem Svobodná Evropa a Svobodná Asie představoval Hlas Ameriky typický projev amerického působení na veřejnost v období studené války.

75 TEOLOGIE OSVOBOZENÍ

(1969 –?) Přímým důsledkem Druhého vatikánského koncilu byla teologie osvobození, která líčila Ježíše Krista jako osvoboditele. Tento teologický směr získal oporu v Latinské Americe, kde se rozvinul zejména díky řádu jezuitů. I když ji papež Jan Pavel II. nikdy nepřijal za vlastní pro její marxistický podtext, zůstávala teologie osvobození velmi oblíbenou u celé řady kněží i laiků ve třetím světě. Klade důraz na sociální spravedlnost a kritizuje kapitalismus za jeho přebytky. Nicméně byla zahrnuta do širšího učení církve.

76 KONFLIKT NA ŘECE USSURI

(1969) Po letech zhoršujících se vztahů a prvním čínském nukleárním testu se střetly jednotky Čínské lidové republiky a Sovětského svazu na své dlouhé, poměrně děravé hranici. Předmětem sporů mezi oběma státy bylo vlastnictví řek Ussuri a Amur. Po posílení vojsk na obou stranách napětí přerostlo do několika ostrých střetů. K samotné válce sice nedošlo, přesto tyto boje zvýšily zájem Čínské lidové republiky o normalizaci vztahů se Spojenými státy.

77 „NEPTEJTE SE, CO MŮŽE UDĚLAT VLAST PRO VÁS ...“

(1961) Klíčová věta možná nejsilnějšího inauguračního projevu, jaký kdy americký prezident pronesl. Prezident Kennedy v něm ohlásil novou éru americké sebedůvěry a odhodlání v průběhu studené války. Kennedy, populární u americké mládeže, podnítil zájem o veřejné služby a spolu s ambiciózními cíly ve vládou podporované vědě nasměroval mladé lidi k veřejné službě, např. do Mírových sborů. Jeho výzva k nezištné oddanosti národu odráží touhu neklidné generace mladých Američanů podílet se na budování světa.

78 SPOJENECTVÍ PRO POKROK

(1961 – 1973) Spojenectví pro pokrok bylo iniciováno prezidentem Kennedym jako reakce na vzrůstající vliv Kuby ve Střední a Jižní Americe. Spojenectví pro pokrok mělo pomoci integrovat ekonomiky Severní a Latinské Ameriky. Důraz byl kladen na pozemkovou reformu, demokratické reformy a daňové reformy. Koncem 60. let byly Spojené státy plně zaměstnány Vietnamem a Jižní Asií, a proto pomoc Latinské Americe vázla. Kromě toho pouze pár latinskoamerických zemí provedlo požadované reformy. Nakonec v roce 1973 Organizace amerických států tento „trvalý“ výbor Spojenectví pro pokrok zrušila.

79 BODOVÁNI AFRIKA

Historie Afriky v průběhu studené války odráží ruku v ruce jdoucí naděje a tragédie. Jásot z politického úspěchu rychlé dekolonizace přešel v cynismus. Nové vlády jedna po druhé se dávaly cestou směřující k systému „doživotních prezidentů“ spojeného s korupcí, ekonomickým chaosem a etnickým násilím. Africké vlády, které trpěly nedostatkem finančních zdrojů, využily velmi rychle rivality supervelmocí k zisku maximální ekonomické a vojenské podpory svého režimu. V postkoloniální éře se na tomto kontinentu odehrála celá řada občanských válek, jako například v Angole, Mozambiku, Čadu a Etiopii. Ale jen velmi málo států zažilo násilí v souvislosti s globálním střetem teorií komunismu a kapitalismu.

80 „MALÝ KROK …“

(1961 – 1969) Po letech zaostávání za sovětským vesmírným výzkumem vložili Američané veškerou svou intelektuální a ekonomickou sílu do závodu o Měsíc. Prezident Kennedy podnítil vznik projektu Mercury a Národní úřad pro letectví a kosmonautiku nakonec musel překonat celou řadu technických překážek, aby dostal člověka na Měsíc. Když Neil Armstrong jako první člověk vystoupil z vesmírného modulu a dotkl se nohou měsíčního povrchu, pronesl nesmrtelnou větu: „Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“ Tím potvrdil návrat USA do vedení v závodech o dobývání vesmíru mezi supervelmocemi.

81 BODOVÁNÍ JIŽNÍ AMERIKA

V průběhu studené války se podhoubím pro levicové akce stal, pro Jižní Ameriku tak typický, sklon obracet se při řešení problémů k silným mužům nebo armádním juntám. Vzrůstající nacionalismus a celosvětový rozmach antiimperialistických nálad se odrážel na vztahu národů Jižní Ameriky k USA. Sověti využívají nabízené trhliny ve vztazích a navazují bližší kontakty se státy jako je například Argentina. Největší potenciální změna orientace byla zlikvidována v Chile pučem proti Salvadoru Allendemu. Puč údajně podnítila CIA.

82 KRIZE AMERICKÝCH RUKOJMÍCH V ÍRÁNU

(1979 – 1981) Jako násilná reakce na tradiční americkou podporu represivní vlády íránského šáha Mohammeda Rezá Páhlavího drželi islámští revolucionáři na americké ambasádě po dobu 444 dnů celkem 65 Američanů. Nově dosazený vůdce íránské teokracie Ajatolách Chomejní byl zaměřen silně protiamericky a nabádal své stoupence k akcím proti západním vlivům. Carter se pokusil o dvě nevydařené záchranné mise, přičemž jedna z nich skončila ponižující nehodou jak pro americkou armádu, tak pro Cartrovu administrativu. To, že Carter nebyl schopen zajistit bezpečné propuštění rukojmích před koncem volební kampaně roku 1980, se pokládá za jeden z důvodů jeho volební porážky. Írán se stal přístupnějším k vyřešení krize až po irácké invazi do Íránu. Jednání, která zprostředkoval Alžír, byla nakonec úspěšná. Jako závěrečný pohlavek Carterovi byla rukojmí oficiálně předána do americké péče 21. 1. 1989, jen několik minut po Reaganově inauguraci.

83 ŽELEZNÁ LADY

(1979 – 1990) V mnoha ohledech provedla Margaret Thatcherová, v předtuše „Reaganovy revoluce“ ve Spojených státech, omlazení konzervativního hnutí ve Velké Británii. Zapřisáhlá odpůrkyně komunismu Thatcherová získala přezdívku „Železná lady“ od sovětských novin Rudá hvězda. Thatcherová v dokonalé součinnosti s Ronaldem Reaganem obnovila „zvláštní vztahy“, které tvořily základ poválečného atlantického spojenectví. Mezi nejzářivější momenty politiky M. Thatcherové patří její energická obrana britské koloniální základny na Falklandách, kdy argentinská vojenská junta zahájila invazi na Malvínské ostrovy (argentinský název pro Falklandy). Během rázné a krátké vojenské akce Velká Británie vyhnala argentinské síly z ostrova a obnovila byť nepatrný odlesk své bývalé koloniální slávy. Thatcherová vládla přes celé závěrečné období studené války a stala se nejdéle vládnoucím britským předsedou vlády.

84 REAGAN BOMBARDUJE LIBYI

(1986) Po pádu Násira se Muammar Kaddáfí posilněn petrodolary pasoval do role vůdce arabského světa a chtěl zajistit Libyi místo na slunci. Aby dokázal své bona-fides (dobré služby), stal se Kaddáfí hlavním zdrojem podpory terorismu proti Západu. Zatímco Írán vytvořil nový model protizápadního odporu, Kaddáfí založil očerňování Západu na vzrůstající islámské zbožnosti. Spojené státy se rozhodly pro rychlou odplatu za dřívější incident v zálivu Velká Syrta a za podíl Libye na bombovém atentátu na diskotéce v Západním Německu, při kterém zahynul americký voják. Cílem útoku bylo zabití Kaddáfího v jeho soukromé rezidenci. Kaddáfí sice unikl smrti, ale jeho mezinárodní prestiž utrpěla.

85 HVĚZDNÉ VÁLKY

(1983 –?) Spíše jsou známy jako SDI (Strategická obranná iniciativa). Prezident Reagan seznámil v živém televizním vystoupení americkou veřejnost s radikálním odklonem od studenoválečnické doktríny „vzájemně zaručeného zničení“. Původní koncepci „vesmírného štítu“ zpracoval dr. Peter Hagelstein z Lawrence Livermore National Laboratory. Teoreticky by vznikl systém vesmírných satelitů napájených energií z jaderných reaktorů, které by vytvořily neproniknutelný štít a blokovaly by tak sovětské mezikontinentální balistické rakety (ICBM). Projekt byl zpracován na papíře, ale k úspěšné realizaci nikdy nedošlo. Později byly do projektu zahrnuty protiraketové střely. SDI je často považována za jeden z faktorů, které přesvědčily Gorbačova, že Sovětský svaz již nemůže ve studené válce držet krok.

86 ROPA V SEVERNÍM MOŘI

(1980) Zatímco první objev ropy v Severním moři pochází z 60. let, teprve íránská ropná krize způsobila, že se těžba ropy v Severním moři začala ekonomicky vyplácet. V Severním moři se nacházejí hlavní zásoby evropské ropy a jedná se o jednu z největších oblastí produkujících ropu mimo OPEC. Severomořská ropná pole, o která se dělí Velká Británie, Nizozemí a Norsko, přinesla tolik vítané uvolnění ze smrtelného sevření, v němž do té doby držel OPEC západní Evropu.

87 REFORMÁTOR

(1985 - 1991) Michail Gorbačov nastoupil po velmi krátké vládě Konstantina Černěnka. Byl jediným sovětským vůdcem, který se narodil až po ruské revoluci v roce 1917. Díky zkušenostem v rámci politbyra měl rozsáhlé informace o Západě, které ovlivnily jeho uvažování o ruské budoucnosti. „Gorby“, jak byl znám na Západě, inspiroval své přívržence k následování. Margaret Thatcherová kdysi pronesla slavný výrok o jeho nástupu k moci: „Mám ráda pana Gorbačova - můžeme spolu dělat obchody.“ Nakonec Gorbačov přihlížel rozkladu sovětského bloku. Zatímco na Západě byly jeho reformy včetně perestrojky (ekonomická reforma) a glasnosti (politické svobody) mimořádně populární, v Sovětském svazu tak oblíbeny nebyly. Nakonec byl Gorbačov odstraněn z úřadu vojenským převratem v roce 1991. Po jeho porážce se Ruská federace obrátila k novému hrdinovi, Borisi Jelcinovi.

88 PUMOVÝ ÚTOK NA NÁMOŘNÍ KASÁRNA

(1983) Po izraelské invazi do Libanonu vyslaly Spojené státy a Francie jednotky mírových sil, aby od sebe obě strany konfliktu izolovaly. Teroristický útok na společná kasárna obou těchto zemí způsobil hrozné ztráty. Během útoku bylo zabito 241 amerických vojáků a 58 francouzských parašutistů. Byly to nejhorší ztráty, které utrpěla americká námořní pěchota během jediného dne od bojů na ostrově Iwo Jima. Skutečná odpovědnost za útok zůstává neznámá, i když podezření Američanů padlo na Íránem podporované teroristy z Hizballáhu.

89 SOVĚTI SESTŘELILI KAL 007

(1983) K smrti odsouzený let Korejských aerolinek 007 letěl z New Yorku do Soulu a chybou navigačního systému autopilota zabloudil do sovětského vzdušného prostoru. Zatímco Sověti stále tvrdili, že nevěděli, že se jedná o civilní letadlo, pásky zveřejněné po skončení studené války ukazují, že letadlo bylo varováno málo nebo spíše vůbec. Reaganova administrativa vyburcovala veřejné mínění, čemuž napomohlo přehrání dekódovaných zpráv na půdě Rady bezpečnosti OSN. Při útoku na letadlo zahynulo 269 pasažérů a členů posádky včetně jednoho člena kongresu.

90 GLASNOSŤ

(1985 – 1989) Slovo glasnosť znamená v ruštině otevřenost. Glasnosť představovala veřejnou politiku Michaila Gorbačova. Zatímco dlouhodobým cílem mohlo být více svobody pro ruský lid, bezprostředně došlo ke zvýšení tlaku na konzervativní aparátčíky, aby přijali za svou Gorbačovovou ekonomickou reformu - tzv. perestrojku. Zatímco USA většinou přirovnávaly glasnosť ke svobodě slova, ve skutečnosti byla hlavním cílem snaha zvýšit průhlednost práce politbyra.

91 ORTEGA ZVOLEN V NIKARAGUI

(1985 – 1990) Daniel Ortega Saavedra byl od 16 let politickým disidentem a strávil jistou dobu v managujském vězení. Po svém propuštění uprchl na Kubu a navázal styky, které byly pro sandinovské hnutí klíčové. Jakmile sandinovci svrhli Somozův režim, Ortega sám sebe de facto vmanévroval do pozice prezidenta. Ortegovo úzké spojenectví s Kubou způsobilo, že USA začaly podporovat rebely z Contras. Tyto jednotky operovaly ze severní Nikaragui a získávaly podporu zemědělců, kteří byli postiženi kolektivizací. Contras se staly hlavním důvodem, proč sandinovská vláda neuspěla. Ortegův režim nakonec ke zkáze přivedla ekonomická stagnace.

92 TERORISMUS

(1949 –?) Zatímco hrozby jsou stejně staré jako lidstvo samo, využití terorismu jako nástroje změny mezinárodní politiky bylo v průběhu studené války někdy výrazné a jindy zanedbatelné. Sovětský svaz a jeho spojenci z Varšavské smlouvy cvičili a organizovali na svém území teroristy, včetně radikálů z Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). V mnoha směrech představovala OOP archetyp teroristické organizace studené války. Se svou protizápadní a protiizraelskou ideologií se stala obdivovanou všemi, kdo zastávali názor, že Západ je v třetím světě na novodobé křížové výpravě. Palestinští teroristé unášeli letadla a zaútočili na loď Achille Lauro. Nejznámějším útokem je však hanebná vražda 11 izraelských sportovců na olympiádě v Mnichově v roce 1972. Na Západě rovněž působili teroristé hlásící se ke komunismu jako například Rudé brigády v Itálii nebo Rudá armáda v Japonsku. Ke konci studené války musel Sovětský svaz stále častěji čelit potížím spojovaným s rostoucím muslimským fundamentalismem a jeho zájem o podporu terorismu upadl.

93 AFÉRA ÍRÁN - CONTRAS

(1985) V zájmu propuštění amerických rukojmí v Libanonu zahájil Reagan tajná jednání s Íránem. Součástí těchto jednání byla výměna „rukojmích za zbraně“. Tím USA porušily svou zásadu nevyjednávat s teroristy. Problém byl umocněn skutečností, že peníze získané prodejem zbraní do Íránu byly tajně použity na financování Contras v Nikaragui. To bylo v rozporu se státem deklarovanou politikou a zákony přijatými kongresem, který ovládali demokraté. Trestně stíháni v důsledku skandálu byli plukovník Oliver North a admirál John Poindexter, ačkoli zpráva kongresu aféru uzavřela s tím, že konečnou odpovědnost za skandál nese prezident Reagan.

94 ČERNOBYL

(1986) Nehoda v Černobylu byla nejhorší katastrofou v dějinách jaderné energetiky. Radioaktivní spad se šířil v obrovském mraku, který se táhl přes celou západní Evropu a nakonec dosáhl východního pobřeží Spojených států. Na 200 000 lidí bylo přesídleno z nejvíce postižených oblastí Sověty ovládané Ukrajiny a Běloruska. Předpokládá se, že přibližně 4000 lidí zemřelo na následky ozáření, kterému byli vystaveni v den výbuchu. Černobyl je příkladem šokující absence kompetentnosti, která odráží způsob sovětského byrokratického rozhodování v závěru studené války.

95 LATINSKOAMERICKÁ ÚVĚROVÁ KRIZE

(1982 – 1989) Jako dominový efekt způsobený růstem cen blízkovýchodní ropy zaznamenávaly vlády Latinské Ameriky od padesátých do sedmdesátých let fenomenální ekonomický růst, který se však posléze prudce zastavil. Bohužel i v době impozantního ekonomického růstu mnohé země Latinské Ameriky, jako například Brazílie a Ekvádor, pokračovaly v navyšování zahraničního dluhu. Díky vzniku nového petrodolarového světového kapitálu našly latinskoamerické státy ochotné věřitele. Zahraniční zadlužení Latinské Ameriky vrostlo od roku 1970 do 1980 o 1000%. Jakmile globální recese zažehnutá íránskou ropnou krizí začala sužovat světovou ekonomiku, celá řada latinskoamerických států nemohla takto jednoduše pokračovat. Nakonec se tyto vlády musely zavázat ke snížení dluhů restrukturalizací svých ekonomik.

96 STRHNĚTE TUTO ZEĎ

(1987) V projevu, který dal vzpomenout na Kennedyho proslov před Berlínskou zdí, se prezident Ronald Reagan obrátil na nedávno jmenovaného sovětského vůdce Michaila Gorbačova. Reagan s Brandenburskou bránou za zády pronesl: „Generální tajemníku Gorbačove, jestliže usilujete o mír, jestliže usilujete o prosperitu Sovětského svazu a východní Evropy, jestliže usilujete o liberalizaci, přijďte k této bráně! Pane Gorbačove, otevřete tuto bránu! Pane Gorbačove, strhněte tuto zeď!“. V provokativní řeči podrobil Sovětský svaz silné kritice. Úspěšné země totiž nepotřebují zdi, aby si udržely své občany. Krátce nato, o dva roky, později byla Berlínská zeď stržena.

97 ŘÍŠE ZLA

(1983) Termín „Říše zla“, označující Sovětský svaz, poprvé použil prezident Ronald Reagan před Národní asociací evangelíků. Tato změna v terminologii vyjadřuje postoj konzervativního hnutí odmítající morální nejednoznačnost Nixonovy politiky détente (politika détente je termín pocházející z francouzštiny a znamená uvolnění napětí; termín byl používán v mezinárodní politice přibližně od roku 1970 především ve spojitosti se studenou válkou a diplomatickou snahou o snižování napětí mezi Sovětským Svazem, Spojenými Státy a Čínou). Tento proslov způsobil spory mezi spojenci v NATO. Mnoho evropských vůdců se totiž domnívalo, že proslov byl zbytečně provokativní. Domácí levice tvrdila, že USA nemají právo kritizovat sovětské akce během studené války, a poukazovala na zásahy CIA v místech, jako bylo Chile. Tento proslov dával tušit, že poslední fáze studené války bude konfrontační.

98 ALDRICH AMES

(1985 – 1994) Jedná se o první známý úspěšný průnik KGB do CIA. Aldrich Ames kompromitoval stovky operací CIA a poskytl informace, které vedly k popravě 10 amerických zdrojů. CIA mnoho let zjišťovala, jak k únikům informací došlo - především zvažovala možnost, že KGB odposlouchává ústředí CIA. Amesova motivace nebyla ideologická – společně s ženou si užívali luxusu, který jim umožnila částka 2,5 milionu dolarů za poskytnuté informace. Ames poprvé vstoupil do budovy sovětského velvyslanectví v roce 1985. V té době řídil analýzy sovětských zpravodajských operací v Evropě.

99 ROZMÍSTĚNÍ RAKET PERSHING II

(1984 – 1985) Rakety Pershing II byly navrženy jako přímá odpověď na sovětské rakety středního doletu SS-20. Rozmístění 108 těchto raket v Západním Německu, Itálii a Velké Británii se stalo pro NATO zkouškou jeho odhodlání. Veřejné protesty proti rozmístění byly rozsáhlé. Nicméně navzdory odporu byly zbraně rozmístěny, což představovalo pro NATO trumf při jednáních o navrhované Dohodě o raketách krátkého a středního doletu. Tato jednání byla přerušena v roce 1983 a úspěšné rozmístění raket Pershing II bylo impulsem k obnovení jednání v roce 1985. Nakonec byly rozhovory v islandském Reykjavíku v roce 1986 úspěšné.

100 VÁLEČNÉ HRY

(1956 – 1995) „Hra s ohněm“ byl termín, kterým John Foster Dulles popisoval politiku blížící se války na hraně propasti. V různých dobách, v různých krizích používaly tento postup obě supervelmoci. Vždy však hrozilo nebezpečí, že hra s ohněm změní studenou válku v horkou. Navíc hra s ohněm podporovala jaderný princip „odpálení na varování“. Podle teorie her je nutné, aby v okamžiku, kdy nepřítel zahájí masivní jaderný útok, byly odpáleny vlastní rakety předtím, než budou zničeny ve vlastních silech. Tato doktrína zkracovala čas světových vůdců na rozhodnutí z hodin na minuty. Dne 9. listopadu 1979 Spojené státy provedly přípravu na odvetný jaderný úder poté, co počítač ve velitelství vzdušné obrany NORAD v důsledku závady indikoval, že byly vypuštěny všechny sovětské rakety. Podobná situace nastala nedávno v roce 1995, kdy se Rusko spletlo a pokládalo norskou vědeckou raketu za útok a Boris Jelcin se musel rozhodnout, zda provede či neprovede protiúder.

101 SOLIDARITA

(1980 –?) Solidarita vznikla jako odborové hnutí v gdaňských loděnicích a stala se ohniskem protikomunistického odporu v zemích východního bloku. Solidarita velmi brzy přestala být hnutím pouze prostých dělníků a začala shromažďovat pod svůj prapor katolíky, intelektuály, disidenty. Tolerování Solidarity uvnitř státu Varšavské smlouvy bylo bezprecedentní. Tato hra na kočku a myš balancovala mezi plněním sovětských záměrů, prestiží polského papeže a politickou kuráží vůdce Solidarity Lecha Walesy. I když se polští komunisté vedeni Wojciechem Jaruzelskim snažili Solidaritu rozbít a uvěznili mnoho jejích vůdců, organizace přešla do podzemí, kde znovu zesílila. V roce 1988 vedla Solidarita stávku, která donutila polské komunisty zahájit vyjednávání.

102 ÍRÁNSKO-IRÁCKÁ VÁLKA

(1980 – 1988) Henry Kissinger při komentování války skvěle poznamenal: „Škoda, že nemohou oba prohrát.“ Válka vypukla kvůli sporům o území okolo řeky Šatt-al Arab. Saddám Husajn se pokoušel vytvořit z Iráku regionální velmoc a také chtěl zastavit šíření šíitského fundamentalismu z Íránu. Zpočátku Irák dosáhl jistých územních zisků, ale Írán přeskupil síly a zahájil protiútok na území Iráku. Spojenci se do konfliktu nezapojili a Spojené státy přistoupily na cynickou hru, kdy se snažily, aby obě strany byly dostatečně zásobeny a mohly ve válce pokračovat. Nakonec se USA začaly přiklánět na stranu Iráku, protože vítězství Íránu v této válce nebylo pro ně žádoucí. Írán použil jako zbraň také ropu, kterou vozily kuvajtské tankery pod americkou vlajkou. Po 8 letech války se hranice vrátily ke stavu ante bellum (stav před válkou). Nicméně oba státy byly tímto konfliktem velmi oslabeny.

103 PŘEBĚHLÍCI

(1945 – 1989) Před začátkem studené války občané východního bloku odcházeli a utíkali na Západ. Existovaly dva základní archetypy přeběhlíků: špióni a dvojití agenti, kteří byli odhaleni nebo potřebovali „přejít ze zimy“, často prchali ke svým pánům a nosili jim kořist. Mezi tyto přeběhlíky patří zástupce náčelníka KGB Jurij Nosenko nebo šéf londýnského ústředí KGB Oleg Gordijevskij. Samozřejmě více rozpačité a jistě více veřejné byly útěky mnoha talentovaných sovětských umělců, kteří přeběhli na svých turné po Spojených státech nebo západní Evropě. Ačkoli i ze Západu občas někdo přeběhl (a to většinou lidé zapojení do špionáže), tento fenomén nikdy nedosáhl stejných rozměrů a stejné atraktivity pro veřejnost.

104 CAMBRIDGESKÁ PĚTKA

Cambridgeská pětka (Kim Philby, Guy Burgess, Anthony Blunt, John Cairncross a Donald Maclean) byli britští státní zaměstnanci, kteří se bez vědomí britské vlády stali na univerzitě komunisty a nedlouho poté i sovětskými agenty. Tak jak všech pět postupovalo ve svých veřejných funkcích s velkou odpovědností a důvěrou, stávala se jejich špionážní síť jedním z největších úspěchů sovětské tajné služby během studené války. Maclean byl zasvěcen do velkého počtu jaderných tajemství. Informace týkající se velikosti a připravenosti jaderného arzenálu Západu hrály klíčovou roli pro Stalinovo rozhodnutí o blokádě Berlína a vyzbrojení Severní Koreje při její invazi do Jižní Koreje. Špionážní síť se rozpadla, když americký projekt VENONA odhalil Mcleana. On a Burgess přeběhli v roce 1951. Philbymu se dařilo unikat odhalení až do roku 1963, kdy po celou dobu zůstal utajen. Nakonec se také rozhodl pro zběhnutí. Blunt byl odhalen zhruba ve stejné době, ale tajně se přiznal a odhalil další agenty (včetně Cairncrosse).

105 ZVLÁŠTNÍ VZTAHY

V roce 1946 Winston Churchill mluvil o „zvláštních vztazích mezi britským Společenstvím národů a Spojenými státy“. V průběhu druhé světové války vyžadoval vývoj jaderné bomby dříve nemyslitelnou spolupráci a důvěru mezi britskou, kanadskou a americkou vládou. Navíc v roce 1943 Británie učinila klíčové rozhodnutí a s výsledky rozluštěného kódu ULTRA seznámila americkou tajnou službou. Tyto vztahy přerostly do dohody BRUSA, na jejíž základě si tajné služby vyměňovaly informace v průběhu celé studené války. Dodnes zůstávají Velká Británie a USA nejbližšími spojenci, kteří používají společné vojenské základny a jsou ekonomicky provázáni po celém světě.

106 NORAD

(1958 - ?) Severoamerické velitelství protivzdušné obrany je společná vojenská organizace podporovaná vládami Kanady a Spojených států. Jejím úkolem je společně monitorovat a střežit severoamerický vzdušný prostor před nepřátelským útokem. Velitelství NORAD původně vzniklo jako ochrana před hrozbou sovětských nízkoletících bombardérů útočících z arktické oblasti. V průběhu studené války velitelství působilo z proslulé základny v Čejenských horách v objektu známém z filmu Wargames („Válečné hry“). Ve svém vrcholném období NORAD velel 250 000 členům vojenského personálu. Toto velitelství je dokladem plné integrace a kooperace spojenců USA v rámci amerického jaderného deštníku a spojeneckých struktur.

107 CHE

Ernesto „Che“ Guevara je jednou z nejvíce uznávaných ikon levicového hnutí ve světě. Jeho portrét s ostrým pohledem do dálky se objevuje na tričkách, hrníčcích a plakátech. Když se Guevara v roce 1955 potkal s Fidelem Castrem, zjistil, že právě našel to, co hledal. Velmi rychle se dostal do Castrovy přízně díky horlivosti, odvaze a charismatu. Jakmile revolucionáři svrhli proamerického diktátora Fulgencia Batistu, stal se Guevara velitelem věznice La Cabana, kde zajišťoval a prováděl tisíce poprav za politické zločiny. Guevara udržoval blízké vztahy se Sovětským svazem, které vyvrcholily dodávkou sovětských jaderných raket na Kubu (Guevara později prohlásil, že kdyby velel v době krize, rakety by bez výčitek odpálil). V roce 1965 se Guevara rozhodl šířit kubánskou revoluci do světa a vedl komunistické guerilly v Kongu a Bolívii. To později vedlo k jeho konci - bolivijská vládní vojska jej (za pomoci CIA) zajala a na rozkaz bolivijského prezidenta popravila. Dodnes zůstává ve světě symbolem levicové revoluce.

108 NÁŠ MUŽ V TEHERÁNU

(1941 - 1979) Mohammad Reza Šáh Páhlaví se stal poté, co nahradil svého sesazeného otce, ústřední postavou nejdříve pro britské a později pro americké plány na Blízkém východě. Ačkoliv se Páhlaví skrýval pod pláštěm prozápadních reforem, velmi často se projevoval v souvislosti s neoimperialistickými vztahy, a to především, pokud šlo o ropu. Íránská ropa dostala Páhlavího do centra globální geopolitiky a jeho spojenectví se Spojenými státy bylo významné pro pozici obou států v regionu. Bez ohledu na to, jak byly plánované reformy vnímány mimo v zahraničí, Páhlaví využíval brutální vnitřní policejní síly SAVAK a v pozdějším období vlády se stal despotou a megalomanem, což se stalo důležitým předpokladem pro první projevy nastupující revoluce.

109 JURIJ A SAMANTHA

(1982) Je to jeden z mnoha bizardních momentů lidskosti ve studené válce. Desetiletá školačka Samantha Smithová napsala dopis nedávno zvolenému generálnímu tajemníkovi Komunistické strany SSSR Juriji Andropovovi. Andropov, který nastoupil po Brežněvovi, byl jedním z architektů Pražského jara. Proto bylo jeho povýšení vnímáno pro vývoj vztahů východ-západ spíše jako nepříznivé. K všeobecnému překvapení Samantha obdržela osobní odpověď, včetně pozvání do Sovětského svazu. I přes obavy amerického ministerstva zahraničí Samantha pozvání přijala a do Sovětského svazu odcestovala. Její cesta je označována jako důležitý krok k oteplení vztahů a zároveň zlepšila vnímání Andropova na Západě.

110 AWACS PRODÁN SAÚDŮM

(1986) Letadlo E3 „AWACS“ je jedním z nejvíce sofistikovaných prostředků průzkumu a včasné výstrahy vzdušných sil USA. Proto si představte překvapení Kongresu, když prezident Reagan oznámil prodej pěti těchto letadel Saudské Arábii a to nedlouho poté, co byly uvedeny do výzbroje ve Spojených státech. Prodej „letadlového systému včasné výstrahy a navedení na cíl“ (AWACS) byl největším armádním prodejem vůbec. Ačkoli se prodej setkal s odporem v Kongresu i s odporem izraelské vlády, hlavním cílem bylo připoutat k USA Saudskou Arábii jako novou základnu proti Teheránu. Vysoké politické riziko spojené s tímto prodejem spojilo obě země i dlouho po skončení studené války.

Předchozí kapitola ... Další kapitola ...